TRESTNÍ PRÁVO V ČESKÉ REPUBLICE

Trestní právo hmotné (trestné činy)

a) Trestní zákoník

V České republice je od 1.1.2010 účinný trestní zákoník č. 40/2009 Sb. (dále jen „TZ“). Jedná se o dlouho připravovanou a moderní právní úpravu, která zohledňuje jak právo Evropské unie, tak i doporučení a stanoviska Rady Evropy.

Trestním zákoníkem je stanoveno, co je trestným činem a jaké tresty jsou za trestné činy ukládány. Škála trestných činů je podobná té, která je zakotvena v trestních kodexech v Německu, Rakousku či Švýcarsku.

V Německu a České republice jsou předpoklady trestní odpovědnosti pachatele obdobné. Zjednodušeně lze konstatovat, že pachatel musí být (i) příčetný, (ii) dovršit věk 15 let (v Německu 14 let) a (iii) trestný čin musí spáchat úmyslně. Úmysl krátce řečeno znamená, že pachatel chtěl trestný čin spáchat nebo alespoň věděl, že jej svým jednání spáchat může a pokud jej takto spáchá, tak s tím byl srozuměn.   

Výjimečně stáčí ke spáchání trestného činu pouze nedbalostní jednání. Toto musí ovšem jak v německém, tak českém právu zákon výslovně stanovit (§ 13 odst. 2 TZ; § 15 StGB). Trestný čin je přitom spáchán z nedbalosti, jestliže pachatel věděl, že může spáchat trestný čin, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že k tomu nedojde. Nedbalostí je však i jednání, kdy pachatel nevěděl, že svým jednáním může spáchat trestný čin, ač o tom vědět měl a mohl.

Pro ilustraci trestnými činy souvisejícími s podnikáním jsou zejména zpronevěra (§ 206 TZ), podvod (§ 209 TZ), poškození věřitele (§ 222 TZ), způsobení úpadku (§ 224 TZ) anebo porušení povinnosti v insolvenčním řízení (§ 225 TZ). Dále například legalizace výnosů z trestné činnosti (§§ 216, 217 TZ) a porušení povinnosti při správě cizího majetku (§§ 220, 221 TZ). V souvislosti s podnikáním je možné také spáchat trestné činy jako zkrácení daně (§ 240 TZ), porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže (§ 248 TZ), ale také například trestné činy spojené s kapitálovým trhem jako například manipulace s kurzem investičních nástrojů (§ 250 TZ) anebo či trestné činy proti životnímu prostředí.

Obdobné skutkové podstaty existují také v německém právu. Většina z nich se ale nenachází v StGB, nýbrž ve zvláštních zákonech, které upravují určité oblastí hospodářského života. Jedná se například o daňový řád (Abgabenordnung  (AO)), zákon o nekalé soutěži (Gesetz gegen den unlauteren Wettbewerb (UWG)) anebo zákon o obchodování s cennými papíry (Gesetz über den Wertpapierhandel (WpHG)).

b) Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob

Od roku 2012 platí v České republice zákon o trestní odpovědnosti právnických osob č. 418/2011 Sb. (dále jen „ZTOPO“). Tento zákon umožňuje postihovat za spáchání trestných činů mj. ty právnické osoby (společnosti), které mají sídlo v České republice nebo zde mají umístěn závod nebo organizační složku. Stačí dokonce, že v České republice alespoň vykonávají svoji činnost nebo zde mají svůj majetek, když spáchali trestný čin na území České republiky.

Právnická osoba může spáchat kterýkoli z trestných činů uvedených v trestním zákoníku s výjimkou těch trestných činů, které jsou v ZTOPO výslovně vyloučeny (např. např. zabití, rvačka, dvojí manželství atd.).

Trestným činem spáchaným právnickou osobou je protiprávní čin spáchaný v jejím zájmu nebo v rámci její činnosti jejím statutárním orgánem, osobou ve vedoucím postavením osobou, která vykonává rozhodující vliv na řízení takové právnické osoby nebo i jen zaměstnancem či osobou v obdobném postavení při plnění pracovních úkolů. Navíc však trestní odpovědnosti společnosti nebrání, pokud se nepodaří zjistit, která konkrétní fyzická osoba za právnickou osobu jednala.

Právnická osoba ovšem nespáchá trestný čin zejména tehdy, jestliže učinila povinná opatření dle jiného právního předpisu či opatření, která po ní bylo možné spravedlivě požadovat (zejm. povinnou a potřebnou kontrolu) či učinila opatření nezbytná k zamezení či odvrácení následků spáchaného trestného činu či jeho zabránění.

Za trestné činy spáchané právnickou osobou lze uložit trest zrušení právnické osoby, propadnutí majetku, peněžitý trest či zákaz činnosti.

Německo je oproti České republice jedna z mála evropských zemí, kde zatím neexistuje žádný samostatný zákon, který by upravoval trestně právní odpovědnost právnických osob. Přesto ale i v Německu nezůstávají trestné činy statutárních orgánů anebo osob vykonávajících řídící nebo kontrolní činnost v podniku bez následků.

Německý zákon o správních deliktech (Ordnungswidrigkeitengesetz (OWiG)) stanoví (§ 30 OwiG), že v případě trestních činů již zmíněných osob, může uložit příslušný úřad pokutu ve výši až 10 milionů euro v případě úmyslně spáchaného trestního činu, a až 5 milionů v případě trestního činu, který byl spáchán z nedbalosti. Pokud zisk z trestního činu převyšuje tyto hranice, tak může úřad uložit dokonce ještě vyšší pokutu (§ 17 odst. 4 OWiG), neboť v německém tak v českém právu platí zásada, že se trestní čin nesmí vyplácet.

Dále lze v souvislosti s trestným činem spáchaným vedoucím zaměstnancem nebo statutárním orgánem podle německého živnostenského řádu (Gewerbeordnung (GewO)) uložit trest zákazu činnosti společnosti nebo zákazu podnikání pro ty osoby, které se dopustily předmětného trestného činu. Tyto zákazy se ale nepovažují za trestněprávní sankce, nýbrž za preventivní opatření příslušných úřadů.

Trestní právo procesní (trestní řízení)

a) Prověřování

České trestní řízení se zahajuje fází tzv. prověřování, kdy policie na základě trestního oznámení nebo vlastních poznatků prověřuje rozhodné skutečnosti nasvědčující spáchání trestného činu. Tato fáze je téměř neformalizovaná, čemuž odpovídá skutečnost, že poznatky policie, jakož i důkazy, získané v této fázi řízení,  zpravidla nelze použít v následných fázích trestního řízení a je nutné je zopakovat. Například úřední záznamy o podaných vysvětleních mohou pouze sloužit ke zvážení návrhu, aby daná osoba byla vyslechnuta jako svědek. Výjimkou jsou ovšem např. neodkladné nebo neopakovatelné úkony, které musí být orgány činnými v trestním řízením v souladu s poměrně přísnými zákonnými podmínkami.

V rámci prověřování může policie kohokoli předvolat k podání vysvětlení, ať už jako osobu podezřelou nebo jako svědka. Už v této fázi trestního řízení má dotčená osoba nárok na právní pomoc advokáta, který jako jediný může být obhájcem osoby, proti které se trestní řízení vede.

Osoba podávající vysvětlení neovládající český jazyk má samozřejmě právo, aby se podání vysvětlení také účastnil soudní tlumočník. Podmínkou je, že osoba poskytující vysvětlení výslovně prohlásí, že neovládá český jazyk.

Fáze prověřování trvá zpravidla dva až šest měsíců a končí zásadně rozhodnutím buď o (i) odložení věci, pokud policie dojde k závěru, že se trestný čin nestal, nebo (ii) odevzdáním věci k projednání přestupku, pokud nejde o trestný čin, ale přestupek, nebo (iii) rozhodnutím o zahájení trestního stíhání.

b) Trestní stíhání

K zahájení trestního stíhání dochází v okamžiku, kdy má policie k dispozici konkrétní poznatky, které odůvodňují závěr, že trestný čin spáchala konkrétní osoba. Trestní stíhání je zahájeno okamžikem doručení usnesení o zahájení trestního stíhání obviněnému, tj. osobě podezřelé.

Proti rozhodnutí o zahájení trestního stíhání je možné podat stížnost, a to ve velmi v krátké lhůtě tří dnů. Stížnost se podává u orgánu, proti jehož usnesení taková stížnost směřuje.

Obviněný má právo na právní pomoc advokáta (obhájce), který se může účastnit všech úkonů prováděných policií jako jsou výslechy svědků či spoluobviněných, rekognice apod.. Během těchto úkonů hájí obhájce zájmy klienta, může například klást otázky, vznášet námitky a zejména dohlížet na legálnost postupu orgánů činných v trestním řízení.  Obhájce zpravidla již v této fázi může nahlížet do policejního spisu, podávat podněty k prověření postupu státnímu zástupci dozorujícímu přípravnou fázi trestního řízení a účinně tak střežit dodržování práv obviněného.

Práva obviněného:

Obviněný má právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu, jakož i ke všem důkazům. Obviněný není povinen vypovídat, toto své rozhodnutí však může kdykoli v průběhu trestního řízení změnit. Pokud je obžalovaný zastupován advokátem, je vždy užitečné společně s obviněným zvolit taktiku postupu v rámci prošetřování trestného činu.

Obviněný je oprávněn uvádět okolnosti a důkazy sloužící k jeho obhajobě, činit návrhy a podávat žádosti a opravné prostředky. Má právo zvolit si obhájce a s ním se radit i během úkonů prováděných orgánem činným v trestním řízení. S obhájcem se však v průběhu svého výslechu nemůže radit o tom, jak odpovědět na již položenou otázku. Může žádat, aby byl vyslýchán za účasti svého obhájce a aby se obhájce účastnil i jiných úkonů přípravného řízení. Je-li obviněný ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, může s obhájcem mluvit bez přítomnosti třetí osoby.

 

Zadržení osoby podezřelého/obviněného

V českém právu je zadržení osoby podezřelé vedle vazby tzv. zajišťovacím institutem, kterým je zásadním způsobem zasahováno do osobní integrity dané osoby. Proto by práva jak osoby zadržené, tak osoby vazebně stíhané měla být co nejvíce chráněna a měl být minimalizován zásah do její osobní svobody.

Osobu přistiženou při trestném činu nebo bezprostředně poté je oprávněn omezit kdokoli, pokud je to nutné ke zjištění její totožnosti k zamezení útěku nebo k zajištění důkazů. Tuto osobu je však nutné ihned předat policejnímu orgánu.

Policejní orgán může zadržet:

1) osobu podezřelou (tedy takovou, proti které doposud nebylo zahájeno trestní stíhání, tedy nebyla dosud obviněna), pokud se jedná o naléhavý případ, kdy je dán některý z důvodů vazby. Zásadně je pro zadržení osoby podezřelé nutný souhlas státního zástupce, bez tohoto souhlasu je zadržení možné pouze tehdy, jestliže věc nesnese odkladu a souhlasu nelze předem dosáhnout, zejména pokud taková osoba byla přistižena při trestném činu nebo zastižena na útěku;

nebo

2) osobou obviněnou (proti které bylo zahájeno trestní stíhání), pokud je dán některý z důvodů vazby.

Policejní orgán zadrženou osobu vyslechne a o výslechu sepíše protokol. Zadržená osoba musí být bezodkladně propuštěna na svobodu v případě, že bude podezření rozptýleno nebo důvody zadržení z jiné příčiny odpadnou. Nepropustí-li policie zadrženou osobu, předá státnímu zástupci protokol o jejím výslechu s vyhotovením usnesení o zahájení trestního stíhání a další důkazní materiál tak, aby státní zástupce popřípadě mohl podat návrh na vzetí do vazby. Návrh musí policejní orgán podat bez odkladu, aby osoba zadržená podle tohoto zákona mohla být odevzdána soudu nejpozději do 48 hodin od tohoto zadržení; jinak musí být propuštěna na svobodu. Soudce je povinen vyslechnout zadrženou osobu a do 24 hodin od doručení návrhu státního zástupce rozhodnout, zda se taková osoba bere do vazby nebo se propouští na svobodu.

Zadržená osoba má právo zvolit si obhájce, hovořit s ním bez přítomnosti třetí osoby a radit se s ním již v průběhu zadržení; má též právo požadovat, aby obhájce byl přítomen při jejím výslechu. V případě podání návrhu státního zástupce na vzetí vazby, musí být obviněný zastoupen obhájcem (viz. níže Ad „Nutná obhajoba“).

 

Vazba

Obviněný může být za splnění zákonných předpokladů na základě rozhodnutí soudu vzat do vazby. Obviněný musí být vždy v rámci vazebního řízení zastupován obhájcem, kterého si buď sám zvolí, nebo mu je ustanoven ex offo.

Do vazby nelze vzít osobu podezřelou, ale vždy a pouze osobu obviněnou, které již bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání a která tedy již ví, co přesně jí policie klade za vinu.

Aby bylo možné vzít takovou osobu obviněného do vazby, je nutné, aby byl dán některý ze tří důvodů vazby podle § 67 trestního řádu. Musí tedy existovat důvodná a podložená obava, že

  1. obviněný uprchne nebo se bude skrývat (v případě cizinců například uprchne do vlasti),
  2. obviněný bude působit na dosud nevyslechnuté svědky nebo spoluobviněné nebo jinak mařit postup policie (koluzní vazba), nebo
  3. obviněný bude trestnou činnost opakovat nebo dokoná trestný čin, o který se pokusil nebo vykoná trestný čin, který připravoval nebo kterým hrozil.

Obdobné důvody vazby, které mají zajistit řádný průběh trestního řízení, ostatně stanoví také německý trestní řád (§§ 112, 112a StPO).

O vzetí do vazby rozhoduje v přípravném řízení (tj. po sdělení obvinění) soud (soudce) na návrh státního zástupce. Proti rozhodnutí o vzetí do vazby lze podat stížnost, a to ve lhůtě tří dnů ode dne doručení rozhodnutí o vazbě, nebo ji lze podat ústně do protokolu ihned po vynesení rozhodnutí o vzetí do vazby.

V závislosti na závažnosti trestného činu, který je obviněnému ve vazbě kladen za vinu, může vazba trvat do jednoho roku (u méně závažných trestných činů), nebo až čtyři roky (u zvlášť závažných zločinů, za které lze uložit výjimečný trest).

Pokud bude obviněný ve vazbě v přípravném řízení a vazba bude trvat déle než 1/3 nejvyšší přípustné doby trvání vazby, pak musí být propuštěn na svobodu. To samé platí, pokud následně řízení před soudem bude trvat déle než dvě třetiny této nejvyšší přípustné doby trvání vazby.

Nejde - li o koluzní vazbu, může být vazba nahrazena peněžitou zárukou (kaucí), zárukou důvěryhodné osoby, písemným slibem obviněného, že již nebude páchat trestnou činnost, dohledem probačního úředníka nebo tzv. předběžným opatřením (zákaz her a sázek, zákaz vycestování do zahraničí, zákaz styku s poškozeným atd.).

Po právní moci rozhodnutí o vzetí do vazby má obviněný kdykoli právo požádat o propuštění z vazby. Pokud byla taková žádost zamítnuta, může obviněný znovu požádat o propuštění z vazby až po uplynutí 30 dnů, ale pokud uvede nové důvody pro propuštění z vazby, může podat žádost o propuštění dříve než před uplynutím této lhůty.

Nejpozději každé tři měsíce od právní moci rozhodnutí o vzetí do vazby nebo rozhodnutí o ponechání ve vazbě je soudce povinen na návrh státního zástupce rozhodnout o tom, zda se obviněný ponechá ve vazbě či zda se propouští na svobodu. Jinak musí být obviněný neprodleně z vazby propuštěn.

Podmínky výkonu vazby

Obviněný ve vazbě může přijímat i odesílat korespondenci bez omezení, ale obsah takové korespondence zásadně podléhá kontrole. Výjimkou je korespondence obviněného se svým obhájcem, jejíž kontrola je nepřípustná.

Obvinění zpravidla mohou použít telefon ke kontaktu s osobou blízkou, tyto telefonáty však může vězeňská služba odposlouchávat. Náklady na takové telefonáty si hradí obviněný sám. Telefonování je možné pomocí předplacených telefonních karet z pevné linky ve vazební věznici. Při nástupu do vazební věznice obviněný předá seznam telefonních čísel, na které bude kontaktovat osoby blízké. Na jiná telefonní čísla není oprávněn volat.

Obviněný má také právo na přijetí návštěvy nejvýše čtyř osob jednou za dva týdny v trvání devadesáti minut. Tyto osoby však musí předem obdržet pozvánku k návštěvě na příslušný den a hodinu, které si nemohou vybrat a které jim budou určeny vězeňskou službou.

Důležité je, že obhájce smí obviněného navštěvovat neomezeně v jakoukoli hodinu a jakýkoli den, a je oprávněn s obviněným jednat bez přítomnosti třetí osoby ve vyhrazené místnosti.

Obviněný má také právo jednou za tři měsíce přijmout balíček s potravinami a věcmi osobní potřeby do hmotnosti 5 kg, toto hmotnostní omezení se však nevztahuje na balíčky s oblečením za účelem jeho výměny, knihy, denní tisk, časopisy a hygienické potřeby. I balíčky podléhají kontrole prováděné vězeňskou službou.

Obviněný může přijímat bez omezení peníze, které mu byly do věznice poslány na speciální bankovní účet.

 

Jazyk řízení, právo na tlumočníka

V ČR se vede trestní řízení v českém jazyce. Každý, kdo prohlásí, že neovládá český jazyk, je oprávněn používat před orgány činnými v trestním řízení svého mateřského jazyka nebo jazyka, o kterém uvede, že ho ovládá. V takovém případě přibere příslušný orgán soudního tlumočníka. Vzhledem ke skutečnosti, že kvalita tlumočení bývá rozdílná a překlad ne vždy odpovídá obsahu sdělení osoby neovládající český jazyk, je vhodné, aby obhájce ovládal jazyk obviněného a mohl efektivně kontrolovat obsah překladu.

Obviněný má nárok na písemný překlad důležitých písemností do jeho mateřského jazyka. Jedná se zejména o usnesení o zahájení trestního stíhání, usnesení o vazbě, obžalobu, dohodu o vině a trestu a návrh na její schválení, návrh na potrestání, rozsudek, trestní příkaz, rozhodnutí o odvolání a o podmíněném zastavení trestního stíhání.

V ČR (stejně jako v Německu) platí Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, která určuje, že přibraní soudního tlumočníka je bezplatné pro osoby, které jsou obviněné z trestného činu.

 

Podání obžaloby

Obžaloba je v trestním řízení institutem, kterým je na základě výsledků přípravného řízení -vyšetřování obviněný postaven před soud. V České republice dle trestního řádu může obžalobu stejně jako v Německu a ve Švýcarsku podat pouze státní zástupce. Institut soukromé nebo podpůrné obžaloby, jak jej používá rakouské právo, český právní řád nezná.

Je třeba mít na paměti, že proti podání obžaloby nemůže obviněný brojit žádnými opravnými prostředky, přičemž o podané obžalobě musí soud vždy rozhodnout.

K obžalobě státní zástupce připojí spisy shromážděné v přípravném řízení a o jejím podání se vyrozumí obviněný, obhájce a poškozený. Obžalobu pak zúčastněným osobám rozešle soud příslušný k jejímu projednání a to zpravidla společně s předvoláním k hlavnímu líčení. Obžalobu lze však vyžádat od příslušného soudu kdykoli poté, kdy státní zástupce rozeslal oznámení o jejím podání.

Po podání obžaloby ze strany státního zástupce nařídí soud hlavní líčení. Od nařízení hlavního líčení se pro obviněného používá označení obžalovaný, Po podání obžaloby může obžalovaný podat u příslušného soudu návrh na předběžné projednání obžaloby. Důvodem předběžného projednání obžaloby je zejména porušení procesních předpisů v rámci přípravného řízení, nedostatečné zjištění skutku, nesprávná právní kvalifikace skutku jako trestného činu, či jsou dány důvody pro zastavení trestního řízení.

 

Řízení před soudem prvního stupně

Hlavní líčení je fáze trestního řízení, která následuje po podání obžaloby, a v němž se rozhoduje o vině a trestu obžalovaného, případně o uložení ochranného opatření a náhradě škody poškozenému. Hlavní líčení v České republice je ovládáno stejně jako v Německu zásadou veřejnosti a ústnosti.

Soud v úvodu hlavního líčení vyzve státního zástupce k přednesení obžaloby, následně se k obžalobě vyjádří obhájce a obžalovaný. Poté přejde soud k dokazování, jež je nejdůležitější fází jeho činnosti v hlavním líčení, kdy soud za účasti všech stran osvětluje a hodnotí skutečnosti, jež mají relevantní vztah ke skutku popsaného v obžalobě.

Dle českého trestního řádu může za důkaz sloužit vše, co může přispět k objasnění věci. Orgány činné v trestním řízení by měly zajišťovat důkazy jak v neprospěch, tak neprospěch obžalovaného. Realita je diametrálně odlišná, ve svůj prospěch si obžalovaný musí důkazy obstarat sám z vlastní iniciativy nebo je v rámci hlavního líčení sám iniciativně navrhovat. Úkolem obhájce je, aby kontroloval, zda důkazy předložené orgány činnými v trestním řízení byly obstarány legálně a pro jejich obstarání a použití byly splněny veškeré zákonné podmínky. Pokud by tomu tak nebylo, pak daný důkaz nelze v rámci posouzení viny obžalovaného použít.

Po skončení dokazování udělí předseda senátu slovo k závěrečným řečem. Jako první si bere slovo státní zástupce, po jeho závěrečné řeči promluví ostatní procesní strany, resp. jejich zástupci s tím, že obhájce obžalovaného nebo sám obžalovaný promluví vždy jako poslední. Po skončení závěrečných řečí a před odchodem k závěrečné poradě udělí předseda senátu obžalovanému poslední slovo, , během něhož nesmí být obviněnému kladeny žádné otázky. Udělením posledního slova obžalovanému úplně na závěr je důležitou zárukou ochrany jeho práv, poněvadž soudci odcházejí k závěrečné poradě pod bezprostředním dojmem jeho řeči.

Hlavní líčení je v zásadě skončeno vynesením rozsudkem, a to buď odsuzujícím nebo zprošťujícím. Dále do úvahy připadá zastavení trestního řízení zastavit, a to v případě, kdy soud shledá v hlavním líčení, že je tu některá z okolností zakládající nepřípustnost trestního stíhání, vrácení věci státnímu zástupci či přerušení trestního stíhání. Rovněž je možné za zákonem stanovených podmínek schválení dohody o narovnání, kdy současně dojde k podmíněnému zastavení trestního stíhání. 

 

Trestní příkaz

Trestní příkaz je zjednodušenou formou odsuzujícího soudního rozhodnutí. Vydání trestního příkazu je typickým pro řízení před samosoudcem, kterým se má urychlit a zjednodušit průběh trestního stíhání u méně závažných trestních činů. Samosoudce může bez projednání věci v hlavním líčení vydat trestní příkaz, jen pokud je skutkový stav spolehlivě prokázán opatřenými důkazy, a to i ve zjednodušeném řízení konaném po zkráceném přípravném řízení. Trestní příkaz má povahu odsuzujícího rozsudku s tím, že proti trestnímu příkazu lze podat do 8 dnů od jeho doručení odpor, který má povahu opravného prostředku.  Podáním odporu se trestní příkaz zrušuje. Následně je příslušným soudem nařízeno hlavní líčení, v jehož rámci může být vynesen i rozsudek, kterým je ve srovnání s původním trestním příkazem uložen obžalovanému přísnější trest.

Práva obžalovaného

Obžalovaný má právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu, a k důkazům o nich. Obžalovaný však  není  povinen vypovídat. O tomto právu musí být poučen. Má možnost podrobně se vyjádřit k obžalobě, zejména souvisle vylíčit skutečnosti, které jsou předmětem obžaloby, uvést okolnosti, které obžaloby zeslabují nebo vyvracejí, a nabídnout o nich důkazy.

Obžalovaný má právo nahlížet do spisů, činit z nich výpisky a poznámky, pořizovat si na své náklady kopie spisů a jejich částí. Lze jen doporučit detailně se seznámit s obsahem trestního spisu, zkontrolovat, zda se jeho obsah shoduje s obsahem spisu v době přípravného řízení, a pořídit si kopie stěžejních důkazů.

Obžalovaný má samozřejmě právo zúčastnit se projednání obžaloby v hlavním líčení, má právo vyjádřit se ke každému provedenému důkazu a pronést závěrečnou řeč včetně posledního slova. Dále může uvádět okolnosti a důkazy sloužící k jeho obhajobě, činit návrhy a podávat žádosti a opravné prostředky

 

Nutná obhajoba, právo na obhajobu bezplatnou

Trestní řád stanoví případy nutné obhajoby, tj. případy, kdy obviněný musí mít obhájce, kterým může být výlučně jen advokát vedený v seznamu advokátů u České advokátní komory. Již v přípravném řízení musí mít obhájce ten, kdo je považován za uprchlého, je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, kdo je zbaven nebo omezen ve způsobilosti k právním úkonům či například ten, komu hrozí trest odnětí svobody, jehož horní hranice je vyšší než 5 let. Zákon stanoví řadu dalších případů, kdy musí mít obviněný obhájce, mj. i v případě, kdy to soud či v přípravném řízení státní zástupce považuje za nutné.

Ve výše uvedených případech má obviněný právo obhájce si zvolit. Pokud si jej ani ve stanovené lhůtě nezvolí, bude mu obhájce ustanoven soudem. Namísto ustanoveného obhájce však může obviněný kdykoli zvolit obhájce jiného.

Pokud je dán případ nutné obhajoby, neznamená to, že je obviněnému poskytována obhajoba bezplatně. Obviněný je totiž i v případě nutné obhajoby povinen hradit náklady obhajoby. Osvědčí-li, že nemá dostatek finančních prostředků, aby si hradil náklady obhajoby, rozhodne soud, že takový obviněný má nárok na obhajobu bezplatnou nebo za sníženou odměnu. Takový návrh podává obviněný soudu s tím, že v přípravném řízení je nutné tak učinit prostřednictvím státního zástupce.

 

Odvolací řízení

Opravným prostředkem proti rozsudku soudu prvního stupně je odvolání, které se podává u soudu, proti jehož rozsudku směřuje, a to ve lhůtě 8 dnů od doručení rozsudku, nebo ihned po jeho vynesení. Odvolání má odkladný účinek.

Ve prospěch obžalovaného může odvolání kromě samotného obžalovaného podat také státní zástupce, příbuzní v pokolením přímém, jeho sourozenci, osvojitel, osvojenec, manžel, partner a druh. Naopak v neprospěch obžalovaného může podat odvolání pouze státní zástupce nebo poškozený v případě, že uplatnil nárok na náhradu škody.

Český trestní řád nestanoví, ani nevymezuje důvody, dle kterých je možné odvolání podat. Oprávněná osoba tedy může napadat rozsudek z jakýchkoli důvodů, které považuje za významné s tím, že odvolání lze opřít i o nové skutečnosti a důkazy.

Odvolacím soudem je vždy nadřízený soud vyššího stupně, do jehož obvodu patří soud prvního stupně. Obhájce musí být přítomen ve všech případech jako v hlavním líčení, účast státního zástupce je při veřejném zasedání také povinná, naproti tomu účast obžalovaného je nezbytná ve všech případech, kde to odvolací soud považuje za nutné nebo je-li obžalovaný mladiství.

Odvolací řízení může být skončena dle trestního řádu několika způsoby: (i) zamítnutím odvolání, shledá-li odvolací soud, že není odvolání důvodné, (ii) odmítnutím odvolání, pokud nesplňuje náležitosti obsahu odvolání, (iii) zrušením napadeného rozsudku nebo jeho části a vrácením soudu první stupně k dalšímu šetření, (iv) rozsudkem, rozhodne-li sám odvolací soud ve věci, (v) usnesením, vrátí-li odvolací soud věc státnímu zástupci k dalšímu došetření, (vi) usnesením, odkáže-li poškozeného na řízení ve věcech občanskoprávních (vii) usnesením vrátí věc soudu první stupně k dalšímu šetření

 

Řízení proti uprchlému

Řízení proti uprchlému přichází v úvahu v případě, kdy se obviněný vyhýbá trestnímu stíhání svým pobytem v zahraničí nebo se skrývá před orgány činnými v trestním řízení, a to nejen na území České republiky. V tomto řízení není třeba doručovat obviněnému písemnosti, veškeré písemnosti se doručují do rukou jeho obhájce (zásadně ustanoveného soudem), kterému náležejí stejná práva jako obviněnému. Soud tedy může i v řízení proti uprchlému ve věci rozhodnout bez přítomnosti obžalovaného, resp. uprchlého, a vynést i odsuzující rozsudek.

Pokud trestní řízení proti uprchlému bylo již pravomocně skončeno a uprchlý jako obžalovaný byl pravomocně uznán vinným ze spáchání trestného činu v nepřítomnosti, může uprchlý jako odsouzený podat návrh na zrušení tohoto rozhodnutí a trvat na opětovném projednání jeho věci v hlavním líčení.

 

Evropský zatýkací rozkaz (EZR)

Evropský zatýkací rozkaz se vydává v souladu s předpisy EU a je platný ve všech členských státech Evropské unie (dále jen „EZR“). Vydání EZR a předávání obviněné nebo odsouzené osoby se řídí v České republice zákonem č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, v Německu zákonem o mezinárodní právní pomoci  v trestních věcech (Gesetz über die internationale Rechtshilfe in Strafsachen (IRG)).

Na základě EZR je každý členský stát zásadně povinen zatknout a předat podezřelou nebo odsouzenou osobu do státu, který vydal EZR, aby mohl provést trestní stíhání nebo vykonat nepodmíněný trest odnětí svobody. Vydává se zejména v případě, kdy byl vydán příkaz k zadržení, zatčení nebo dodání osoby do výkonu trestu, přičemž však během 6 měsíců nebyl takový příkaz úspěšně proveden.

Pokud je tato osoba následně v členském státě EU na základě evropského zatýkacího rozkazu zadržena, je umístěna do předávací vazby a příslušný orgán daného členského státu EU rozhoduje o jejím předání do příslušného členského státu EU. Pokud tento stát shledá předání důvodným, orgány členského státu na určeném místě předají požadovanou osobu orgánům České republiky.

Dopustí-li se tedy například občan Spolkové republiky Německa na území České republiky trestního činu a vrátí se do Německa, může vydat český soud EZR, aby byl zatčen německou policií za účelem trestního stíhání v České republice. Německý orgán předá občana do České republiky pouze v případě, když obdrží ujištění, že této osobě bude umožněn výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody nebo ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody v Německu.

Pro českého občana, který se dopustil v Německu trestního činu, platí shora uvedené obdobně. Česká policie ho zatkne na základě EZR, který vydal německý soud, aby se český občan následně předal německým orgánům. V řízení o předávací vazbě a v řízení o předání vedeném v České republice musí být osoba, která je na základě EZR zadržena, zastupována obhájcem.

 

Podmínky výkonu trestu odnětí svobody

Odsouzený ve výkonu trestu odnětí svobody může přijímat i odesílat korespondenci bez omezení, ale obsah takové korespondence zásadně podléhá kontrole. Výjimkou je opět korespondence odsouzeným se svým obhájcem, jejíž kontrola je nepřípustná.

Odsouzení zpravidla mohou použít telefon ke kontaktu s osobou blízkou, tyto telefonáty však může vězeňská služba odposlouchávat a pořizovat jejich záznam. Náklady na takové telefonáty si hradí odsouzený sám. Telefonování je možné pomocí předplacených telefonních karet z telefonních automatů ve vězení.

Odsouzený má rovněž právo na přijetí návštěvy blízkých osob na dobu celkem 3 hodin během jednoho kalendářního měsíce. Odsouzeného mohou současně navštívit nejvýše 4 osoby včetně nezletilých dětí. Návštěvy nezletilých dětí do věku 15 let jsou možné pouze v doprovodu osoby starší 18 let.  Návštěvy se uskutečňují na základě žádosti odsouzeného, která se předkládá vychovateli. Vychovatel poté vystaví písemné povolení k návštěvě, na kterém jsou uvedeny max. 4 osoby blízké, termín konání návštěvy a pokyny k její realizaci. Toto odsouzený odešle na vlastní náklady návštěvě, které je po předložení tohoto povolení a ověření totožnosti umožněn vstup do věznice

Odsouzený má právo na poskytování právní pomoci advokátem, jenž má oprávnění v mezích svého zmocnění vést s odsouzeným korespondenci a hovořit s ním bez přítomnosti třetí osoby.

Odsouzený má také právo dvakrát ročně přijmout balíček s potravinami a věcmi osobní potřeby do hmotnosti 5 kg, toto hmotnostní omezení se však nevztahuje na balíčky s prádlem, oděvy a potřeby pro k realizaci programu zacházení pro vzdělání nebo zájmovou činnost. Balíčky podléhají kontrole prováděné vězeňskou službou.

Odsouzený může přijímat bez omezení peníze, které mu byly do věznice poslány na speciální bankovní účet. K nákupu může odsouzený použít taktéž peníze, které předal věznici při nástupu do výkonu trestu.

Odsouzený, který byl zařazen do práce, je povinen pracovat, pokud je k práci zdravotně způsobilý. Dále je odsouzený povinen hradit náklady spojené s výkonem trestu odnětí svobody.

Při umísťování odsouzených cizinců do výkonu trestu odnětí svobody české věznice podle možností postupují tak, aby cizinci téhož státního občanství nebo hovořící stejným nebo podobným jazykem spolu mohli komunikovat.   

 

Rejstřík trestů, výpisy z rejstříku trestů

V souvislosti s podnikatelskou aktivitou cizích státních příslušníků na území České republiky je možné, že tato osoba bude povinna předložit některému soudu (typicky obchodnímu rejstříku) či správnímu orgánu výpis z rejstříku trestů.

Vzhledem k tomu, že mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo nebyla doposud sjednána zvláštní mezinárodní smlouva, je nutné, aby byl takový výpis z rejstříku trestů z Německa opatřen apostilou (tedy vyšším ověřením, které v České republice provádí Ministerstvo spravedlnosti a v Německu zpravidla příslušné soudy).

Naopak, s Rakouskem a Švýcarskem taková zvláštní mezinárodní dohoda uzavřena byla, takže občané Rakouska a Švýcarska nemusejí nechat výpis z rejstříku trestů pro účely v České republice nechat ve své domovské zemi apostilovat.

Na druhé straně, postačí, pokud požádáte jenom v tom státě o výpis z trestního rejstříku, ve kterém ho budete předkládat. Zde sice odpadá povinnost obstarávat a apostilovat takovou listinu, ale poskytnutí těchto informací druhým státem může trvat delší dobu. Žádá-li totiž německý občan o výpis z trestního rejstříku České republiky, požádá Rejstřík trestů příslušný orgán v Německu o informace o žadateli, které jsou zapsané v německé evidenci (§ 16g odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů). Žije-li český občan v Německu, tak tam může požádat o výpis z německého rejstříku trestů, který bude též obsahovat informace z českého rejstříku trestů (§ 30b Bundeszentralregistergesetz (BZRG) – německý zákon o trestním rejstříku).

Pokud je v České republice vedeno proti občanu Evropské unie jako obviněnému trestní řízení, orgány činné v trestním řízení si vždy obstarají výpis z rejstříku trestů ze země jeho původu, když záznamy o trestné činnosti se zásadně považují za přitěžující okolnost.

 

Poškozený

Poškozený je ten, komu bylo trestným činem ublíženo na zdraví, způsobena majetková škoda nebo nemajetková újma, nebo ten, na jehož úkor se pachatel trestným činem obohatil.

Poškozený je oprávněn v rámci trestního řízení navrhnout, aby soud v odsuzujícím rozsudku uložil obžalovanému povinnost nahradit v penězích škodu nebo nemajetkovou újmu, jež byla poškozenému trestným činem způsobena, nebo povinost vydat bezdůvodné obohacení, které obžalovaný na jeho úkor trestným činem získal. To je velká výhoda pro poškozeného, protože se následně případně nemusí domáhat svých nároků klasickou žalobou v občanskoprávním řízení.

Je třeba mít na paměti, že návrh na náhradu škody je třeba učinit nejpozději u hlavního líčení před zahájením dokazování. Z návrhu musí být patrno, z jakých důvodů a v jaké výši se nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy uplatňuje nebo z jakých důvodů a v jakém rozsahu se uplatňuje nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Důvod a výši škody, nemajetkové újmy nebo bezdůvodného obohacení je poškozený povinen doložit.

Navíc se poškozený může nechat zastupovat zmocněncem, který v trestním řízení zastupuje zájmy poškozeného.

 

Jak může pomoci velvyslanectví

Velvyslanectví státu v případě, kdy je jeho vlastnímu občanu nějakým způsobem omezena osobní svoboda, ať z důvodu na podezření spáchání trestného činu nebo samotného spáchání trestného činu, oprávněno poskytnout svému občanovi pomoc spočívajícízejména v poskytnutí informací o právní situaci občana, zprostředkování kontaktu na místního advokáta, dále je velvyslanectví oprávněno pomoci při komunikaci s orgány činnými v trestním řízení.

Dle zákona o výkonu trestu odnětí svobody jsou cizinci bezprostředně po přijetí do výkonu trestu poučeni obracet se na diplomatickou misi a konzulární úřad státu, jehož jsou příslušníci. Cizinci jsou rovněž poučeni o přijetí konzulární návštěvy, a to buď na vlastní žádost, či jeho příbuzných. Tato návštěva se nezapočítává do návštěv, která je určena odsouzeným pro setkání s osobami blízkými.

Velvyslanectví rovněž poskytuje možnost konzultovat otázky výkonu (zbytku) trestu ve svém domovském státě. O tomto právu jsou cizinci dle zákona o výkonu trestu odnětí svobody poučeni. Je třeba mít na paměti, že dle českého práva může být cizinec předán do svého domovského státu pouze v případě, že takový postup umožňuje mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána. 

 

Autoři:
JUDr. Vojtěch Steininger, LL.M.
Mgr. Hedvika Hartmanová
Dipl.-Jur. Jan Sommerfeld, MLE

Hartmanová & Steininger, advokáti
Maiselova 3
CZ – 110 00 Praha 1
Česká republika


Email: info@hast-ak.com
Internet: www.hast-ak.com

Copyright © 2017


Právní stav k 12.12.2016.

Tento informační materiál byl zpracován s nejvyšší pečlivostí. Přesto autoři neodpovídají za správnost údajů, pokynů nebo případných rad, ani za tiskové chyby.

Tento informační materiál je včetně všech svých částí chráněn autorským zákonem. Jakékoli použití bez souhlasu autorů je nepřípustné a trestné. To platí obzvláště pro zhotovování kopií, překlady a jakékoli použití v elektronické podobě.

 

Tento materiál slouží pouze jako všeobecná a předběžná informace o aktuálních tématech, nejedná se o poradenství. Nezohledňují se v něm žádné zvláštní okolnosti ani zvláštní požadavky případných adresátů. Jeho adresáti by si proto měli vždy vyžádat příslušné profesionální právní služby k uvedeným informacím. I přes pečlivé sestavení tohoto materiálu nemohou autoři zaručit přesnost a úplnost informací zde obsažených a nepřebírají jakoukoliv odpovědnost za konání nebo zdržení se konání na základě informací obsažených v tomto materiálu.

Informace pro spotřebitele       Podmínky používání, ochrana osobních údajů

Copyright © 2014 - JUDr. Vojtěch Steininger, LL.M., Mgr. Hedvika Hartmanová. Všechna práva vyhrazena.

Webovou prezentaci vytvořil a spravuje SMART-page.cz

Souhlasím s podmínkami používání těchto webových stránek, včetně použití souborů cookies.