Německý Spolkový soudní dvůr vyvolal svým lednovým rozhodnutím o kouření na balkoně menší rozruch.
Roku 2011 si v braniborském městečku Premnitz jeden manželský pár pronajal byt s balkonem, na kterém se ze všeho nejraději oddával kouření cigaret. Jak to bývá, v bytě přímo nad ním žil pár zavilých nepřátel nikotinu, a to již více než půl století. Jejich balkon pravidelně sloužil k odpočinku a slunění. Sousedská válka na sebe nenechala dlouho čekat.
Když se nepodařilo spor mezi znesvářenými sousedy vyřešit dohodou, nekuřácký pár se žalobou domáhal, aby soud uložil kuřákům zákaz kouření na balkoně v určité denní hodiny. Německé soudy si s tímto případem trochu nevěděly rady. Žalobu nekuřáckého páru německá justice zamítla v prvním i druhém stupni, ač byla podložena detailními protokoly a fotografiemi.
Nekuřáci se ale nevzdali a spor se dostal až ke Spolkovému soudnímu dvoru v Karlsruhe. Ten rozhodl, že pokud cigaretový kouř obyvatele v domě zásadně obtěžuje, mohou požadovat, aby jejich sousedé na balkoně nekouřili v určitých vymezených časech. Přitom hranice onoho „zásadního obtěžování“ bude záviset na pocitu průměrně rozumného člověka.
Soudce místního soudu by měl zároveň určit „atraktivní“ časy, hlavně v létě, kdy kuřáci své vášni na balkoně holdovat nesmějí.
Jak by rozhodl český soud
Především je třeba rozlišit, zda nekuřák bydlí ve vlastním bytě, nebo je nájemníkem. Pokud by se jednalo o vlastnické bydlení, žalovali by nekuřáci kuřácký pár. Jestliže by ovšem šlo – jako v německém případě – o nájemníky, mohli by nekuřáci buď sami bránit svá práva žalobou, nebo požadovat slevu na nájemném vůči svému pronajímateli, který by pak sám mohl podat žalobu.
I u nás by se střetla dvě proti sobě stojící práva: právo nerušeně užívat balkon a právo na ochranu zdraví na straně jedné a právo kouřit na straně druhé.
Lze si však snadno představit, že i sám (český) kuřácký pár se bude cítit dotčen neustálým dokumentováním svého kouření ze strany agilních sousedů a podá proti nim žalobu na ochranu osobnosti s tím, že kouří na vlastními balkoně, a tak ho nemá nikdo právo fotografovat nebo natáčet.
Pokud by soud spojil oba případy do jednoho řízení, vznikla by možná pověstná „soudní bramboračka“, ve které by spíše než o to, zda je přípustné vykouřit na vlastním balkoně denně deset nebo dvacet cigaret a ve kterých vymezených hodinách, spíše šlo o tom, kdo bude mít větší trpělivost a menší obavu, že mu soud uloží náhradu nákladů řízení.
