Zaměstnavatelé se někdy snaží do pracovních smluv „propašovat“ různé pochybné klauzule. První díl seriálu LN o pracovním právu odpovídá na otázky, na co si dát při vstupu do zaměstnání pozor a jak se neupsat k „právnímu otroctví“.
Zaměstnavatelé se někdy snaží do pracovních smluv „propašovat“ různé pochybné klauzule – třeba méně týdnů dovolené, neplacené přesčasy, zřeknutí se všech svátků nebo delší zkušební dobu. „Taková ustanovení bohužel vůbec nejsou neobvyklá a zaměstnanci se někdy upisují k faktickému otroctví,“ říká Nataša Randlová, advokátka specializovaná na pracovní právo.
Proti těmto zákeřnostem však lidé nejsou bezbranní, stojí za nimi především samotný zákoník práce. „Ten zaměstnancům garantuje určitý minimální právní standard,“ říká advokát Vojtěch Steininger. Pracovní smlouva pak nemůže platně jít pod toto zákonné minimum. Pokud se tak přesto stane, dané ujednání není vymahatelné a za některá zaměstnavateli dokonce hrozí vysoké pokuty od inspekce práce. „Jestliže budete mít ve smlouvě uvedeny jen dva týdny dovolené v kalendářním roce, bude vám přesto náležet právě ten minimální standard, tedy čtyři týdny,“ dodává Steininger.
Nenechat sebou zametat
Lidé se často proti nevýhodným ustanovením bojí ozvat. Především je třeba se pokusit domluvit se zaměstnavatelem. Pokud s ním ale není rozumná řeč, lze se obrátit na odborovou organizaci nebo se poradit s advokátem a jít do soudního sporu. „Někteří zaměstnavatelé zneužívají toho, že soudní spory jsou drahé a řada lidí si je nemůže dovolit,“ konstatuje Nataša Randlová. I jasné případy se navíc před soudem mohou táhnout i několik let.
