…ve světle směrnice Evropského Parlamentu a Rady (EU) 2025/2206 ze dne 22. října 2025, kterou se mění směrnice (EU) 2025/2205, pokud jde o některé zákazy řízení.
V situaci, kdy je řidiči uložen trest zákazu řízení, vyvstává důležitá otázka: „Na jakém území?“
Trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení je trestem, který je napříč členskými státy EU běžný. V čem se však právní úpravy členský států liší, jsou mimo jiné podmínky, za nichž lze tento trest uložit, způsoby, jakým je zákaz prováděn či samotná rozmezí dob trvání ukládaných zákazů.
Ať již však zákaz řízení stanoví jakýkoliv členský stát, platí následující. Zákaz řízení se uplatní pouze na území toho státu, který tento zákaz uložil. Důvodem této omezené platnosti zákaz je princip teritoriality, kdy stát nemůže rozšířit svou působnost mimo vlastní území. Jestliže tedy např. český občan bude v Itálii řídit pod vlivem alkoholu a bude mu za to italskými orgány uložen trest zákazu řízení, může i nadále řídit jak v České republice, tak ve všech dalších státech, až na Itálii.
Případů, kdy k nehodám, přestupkům či trestným činům dochází v jiném státě, než je stát, který řidičské oprávnění vydal[1] stále přibývá. Vázanost zákazu řízení pouze na určité území, nikoliv na řidiče samého, ve svém důsledku oslabuje bezpečnost (mezinárodního) silničního provozu.
Na situaci již reagovala Evropská unie, a to přijetím nové směrnice v říjnu 2025[2], která se zaměřuje na oznamování a provádění zákazů řízení uloženými napříč členskými státy EU.
Ve světle této směrnice již nebude rozhodné, který členský stát zákaz řízení uložil. Uložený zákaz řízení by měl být účinný na území všech členských států, ovšem ne bez výjimky.
Jestliže bude zákaz řízení řidiči uložen jiným členským státem, než který řidičské oprávnění vydal, oznámí tento stát uložení zákazu státu vydání.
Oznamovány však budou pouze ty zákazy:
- které spočívají v odnětí, pozastavení či omezení práva řídit, odnětí řidičského průkazu či (ne)uznání platnosti daného průkazu;
- které byly uloženy za spáchání takového dopravního deliktu, za který lze dle práva daného státu uložit zákaz řízení a kterými jsou[3]:
- řízení vozidla pod vlivem alkoholu,
- řízení vozidla pod vlivem drog,
- překročení nejvyšší dovolené rychlosti či
- způsobení smrti nebo těžké újmy na zdraví jiné osobě při porušení pravidel silničního provozu.
- proti jejichž uložení se již nelze odvolat;
- které byly uloženy na pevně stanovenou dobu ne kratší než tři měsíce;
- které v době oznamování mají trvat ještě nejméně po dobu jednoho měsíce a
- které byly uloženy přímo řidiči, který se dopustil dopravního deliktu za nějž lze uložit trest zákazu řízení.[4]
Pouze při splnění veškerých právě uvedených předpokladů bude uložení zákazu dále oznamováno. „Celoplošně“ tak budou zřejmě platit pouze zákazy ukládané v závažnějších případech. Je totiž také třeba zohlednit trvání celého administrativního procesu od uložení zákazu přes oznámení a přijetí daných opatření členským státem vydání, aby oznamování vůbec bylo účelné.
Ne všechny uložené zákazy se budou muset oznamovat, ale rovněž ne všechna oznámení budou muset vést k přijetí opatření ze strany státu, který oprávnění vydal. I přes splnění výše uvedených podmínek tak oznámení nepovede k zamýšleným důsledkům, pokud nebylo učiněno zcela správně či pokud by trestané jednání nevedlo dle práva vydávajícího státu k uložení zákazu řízení. V dalších případech je uplatnění výjimky na uvážení vydávajícího státu. Opatření např. nemusí být přijato, pokud byl zákaz uložen za překročení rychlosti. Nicméně o méně než 50 km/h.[5]
Bude-li zákaz řízení uložen, tak i v případě, že bude platit na území všech členských států, bude možné jej žalovat pouze u soudů státu, který zákaz uložil.[6]
Je tak otázkou, jak široké bude v praxi uplatnění úpravy obsažené ve Směrnici. Nejenže je striktně vymezena pouze určitá skupina zákazů řízení, která bude oznamovací povinnosti podléhat, ale i členskému státu, který oznámení obdrží, je dále dána možnost diskrece, zda zákonná opatření vůbec přijme. K předávání oznámení prostřednictvím elektronického standartního osvědčení pro oznámení zákazu řízení bude muset být uzpůsobena síť řidičských programů EU, jakož i komunikace mezi příslušnými vnitrostátními orgány bude muset být za tímto účelem posílena. Do konce listopadu 2028 by členské státy měly přijmout odpovídající vnitrostátní úpravu a o rok později už by dle příslušných zákonů mělo být postupováno.
Kdy bude přijat odpovídající český zákon a zda se tak stane ve stanovené transpoziční lhůtě, nelze předvídat. Jisté však je, že minimálně následující tři roky budou zákazy řízení nadále platit pouze na území státu, který zákaz vydal.
[1] Či než je stát, ve kterém má řidič obvyklé bydliště.
[2] Směrnice Evropského Parlamentu a Rady (EU) 2025/2206 ze dne 22. října 2025, kterou se mění směrnice (EU) 2025/2205, pokud jde o některé zákazy řízení (dále jen „Směrnice“).
[3] Čl. 1 odst. 2 bod 23) Směrnice.
[4] Směrnicí nově vložený článek 15a směrnice (EU) 2025/2205.
[5] Směrnicí nově vložený článek 15e odst. 1, 2 směrnice (EU) 2025/2205.
[6] Směrnicí nově vložený článek 15g odst. 5 směrnice (EU) 2025/2205.