Pokud si předem písemně snoubenci nesjednali jinak (tzv. předmanželskou smlouvou), vstupují uzavřením manželství do zákonného manželského majetkového režimu. Manželských majetkových režimů zná zákon více a snoubenci si mohou vybrat, v jakém režimu chtějí v manželství hospodařit. Zákonný manželský majetkový režim je jedním těchto majetkových režimů. Oproti ostatním režimům nastává přímo ze zákona.
Zákonem stanovené manželské majetkové režimy se napříč státy liší, a to nejen svým označením, ale i obsahem. V tomto článku se zaměříme na srovnání zákonných manželských majetkových režimů v České republice a v Německu.
I. Česká republika
Zákonný manželský majetkový režim v České republice spočívá v institutu společného jmění manželů. To vzniká nejdříve uzavřením manželství a zahrnuje jak aktiva, tak pasiva. Až na výjimky stanovené zákonem společné jmění zahrnuje vše, co nabyl jeden z manželů či oba manželé společně za trvání manželství. Mezi tyto stanovené výjimky se řadí např. to, co nabyl jeden z manželů darem, děděním nebo odkazem, co slouží jeho osobní potřebě či co nabyl právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví. Do společného jmění manželů nepatří věci, které vlastnil každý z manželů před vstupem do manželství. Zisk z těchto věcí naopak ano. Společné jmění zahrnuje i dluhy (pasiva), a to obecně veškeré dluhy převzaté za trvání manželství.
Uzavření manželství dle českého práva má pro manžele z majetkového pohledu rozsáhlé důsledky, které si mnozí snoubenci nemusí vždy uvědomovat. Do výlučného vlastnictví nabývají manželé pouze úzký, zákonem stanovený okruh věcí. Veškeré ostatní statky nabyté za trvání manželství náleží oběma společně a nerozdílně, resp. náleží do jejich společného jmění. Majetek v SJM mohou manželé spravovat v běžných záležitostech každý sám, v nikoliv běžných záležitostech však pouze společně či se souhlasem druhého manžela. Pokud by např. jeden z manželů bez souhlasu druhého uzavřel smlouvu o prodeji vozidla náležícího do SJM, může se druhý manžel u soudu dovolávat neplatnosti takového jednání.
Vstup do zákonného manželského majetkového režimu má vliv i na případnou exekuci vedenou na jednoho z manželů či na oba manželé společně. Dluhy jednoho z manželů mohou být uspokojeny nejen z majetku ve společném jmění manželů, ale v krajních případech i z výlučného majetku druhého manžela.
Neposledním aspektem zákonného režimu je i to, že dojde-li k zániku či zrušení společného jmění manželů (typicky rozvodem manželství či smrtí manžela), musí být společné jmění vypořádáno. Mnohdy až v tomto okamžiku si manželé uvědomí, co vše vlastně do společného jmění náleželo a bude nutno vypořádat. Na vypořádání se mohou manželé dohodnout. Pokud není dohoda možná, rozhodne na návrh soud, případně se po uplynutí tří let od zániku uplatní zákonná domněnka. Pro vypořádání obecně platí, že podíly obou manželů na vypořádávaném jmění by měly být stejné. V soudním řízení je nicméně možné přihlédnout i ke konkrétním okolnostem, výdajům a poměrům v rodině (a přistoupit k tzv. disparitě podílů). V případě úmrtí jednoho z manželů je situace obdobná. Společné jmění je buďto vypořádáno dle dohody pozůstalého manžela s dědici, anebo rozsah vypořádacího podílu pozůstalého manžela určí soud dle zákonných zásad. Opět lze velmi zobecnit, že polovinu společného jmění manželů nabude pozůstalý manžel a polovina se stane součástí pozůstalosti.
Vznik společného jmění mezi manželi v zákonném rozsahu, tedy uzavření manželství bez smluvení jiného než zákonného manželského majetkového režimu, má dopad nejen na vlastnictví v manželství nabytých hodnot, ale i na otázky správy společného jmění, možnosti exekučního postihu společného i výlučného majetku či na rozsah vypořádání.
II. Spolková republika Německo
Německá právní úprava vychází ze zákonného režimu zvaného Zugewinngemeinschaft (ve volném překladu „společenství zisku“). V tomto režimu nevzniká mezi manželi žádné majetkové společenství, a to ani ohledně majetku nabytého do doby uzavření manželství, ani majetku nabytého později. Účinky tohoto režimu se projeví až při zániku či zrušení daného režimu (opět typicky rozvodem manželství či smrtí manžela), kdy má každý z manželů právo na vypořádání toho, co manželé za trvání manželství nabyli (tzv. Zugewinn).
Každý z manželů vlastní svůj výlučný majetek (případně společně vlastní majetek v podílovém spoluvlastnictví) a sám si ho i spravuje, resp. k nakládání s ním není potřeba souhlasu druhého manžela. Jedinou výjimku představuje situace, pokud by manžel nakládal se svým majetkem jako celkem. Takové jednání je souhlasem druhého manžela podmíněno, opět pod sankcí relativní neplatnosti.
Protože v zákonném manželském majetkovém režimu manželé nesdílí aktiva ani pasiva, je i úprava exekuce a odpovědnosti za dluhy odlišná. Manžel obecně neodpovídá za dluhy druhého manžela. Dluhy převzaté jedním z manželů, ať už před uzavřením manželství, nebo za jeho trvání, zůstávají výlučně jeho dluhy a případná exekuce může být vedena jen na jeho vlastní majetek. Druhý manžel za tyto závazky neručí a jeho majetek je před věřiteli chráněn. Výjimku z tohoto pravidla tvoří pouze běžné právní úkony spojené s obstaráváním denních potřeb domácnosti, ze kterých vzniká oběma manželům společný závazek.
Při zániku či zrušení manželského majetkového režimu se přistupuje k tzv. vypořádání zisku (Zugewinnausgleich). Pravidla vypořádání se liší dle toho, zda došlo k zániku manželství a majetkového režimu smrtí, nebo z jiných důvodů.
V případě zániku manželství smrtí jednoho z manželů se vyrovnání zisku řeší zpravidla zjednodušeným způsobem v rámci dědického práva. Pozůstalý manžel má vedle svého zákonného dědického podílu, který v první třídě dědiců činí jednu čtvrtinu, právo ještě na další jednu čtvrtinu pozůstalosti jako paušální vyrovnání zisku. K tomuto navýšení dochází bez ohledu na to, zda k nějakému faktickému zisku za trvání manželství reálně došlo. V konečném výsledku tak pozůstalý manžel po zesnulém dědí jednu polovinu majetku a druhá polovina připadá ostatním dědicům. Pokud by pozůstalý manžel nebyl dědicem zesnulého, řídí se vypořádání pravidly dále uvedenými.
Dojde-li ke zrušení manželství a tedy i manželského majetkového režimu z jiného důvodu, typicky rozvodem, vypočítá se zisk každého z manželů. Ten představuje rozdíl mezi konečným majetkem manžela při zániku manželství a jeho počátečním majetkem při vzniku manželství. Manžel, který dosáhl vyššího zisku, je následně povinen vyplatit druhému manželovi jednu polovinu tohoto rozdílu ve formě peněžitého vyrovnání. Samotné vlastnictví k jednotlivým hodnotám rozvodem dotčeno není, majetková práva k jednotlivým věcem zůstávají tomu manželovi, který je nabyl.
III. Srovnání české a německé právní úpravy
Český a německý zákonný manželský majetkový režim jsou zcela odlišné. Zatímco česká právní úprava vychází z majetkového společenství vznikajícího k okamžiku uzavření manželství, německý model vychází z oddělení majetku po celou dobu trvání manželství a společné hospodaření manželů zohledňuje až ve fázi zániku či zrušení daného režimu.
Tento rozdíl se výrazně projevuje na hospodaření manželů a správě majetku. Zatímco v České republice vyžadují neběžné záležitosti týkající se společného jmění souhlas obou manželů pod sankcí relativní neplatnosti, v Německu si každý manžel spravuje svůj majetek zcela samostatně a omezení se týkají pouze zásadních dispozic s majetkem jako celkem či vybavením domácnosti.
Rozdílný koncept se plně projevuje při zrušení manželství rozvodem. Zatímco český systém vyžaduje vypořádání aktiv i pasiv tvořících společné jmění manželů, v Německu zůstávají věci ve vlastnictví toho, kdo je nabyl, a vyrovnání probíhá výlučně vyplacením peněžité částky odpovídající polovině rozdílu v dosaženém zisku. V případě úmrtí jednoho z manželů náleží v České republice pozůstalému manželu ze zákona jedna polovina společného jmění manželů. V Německu dochází k navýšení dědického podílu pozůstalého manžela přímo v rámci dědického řízení.
Odlišnosti se projevují rovněž ve vztahu k exekučnímu řízení. Česká právní úprava vystavuje manžele podstatně většímu riziku, neboť dluh jednoho z manželů může postihnout nejen celé společné jmění, ale za určitých podmínek i výlučný majetek druhého manžela. Německá právní úprava naopak poskytuje majetku druhého manžela vysokou míru ochrany, jelikož exekuce na dluhy jednoho z manželů nemůže postihnout majetek druhého, s výjimkou závazků vzniklých při běžném zajišťování potřeb domácnosti.
Jak v České republice, tak i v Německu si manželé mohou sjednat jiný než zákonný manželský majetkový režim. I v České republice lze sjednat obdobu německého zákonného režimu (prostřednictvím režimu vzniku společného jmění ke dni zániku manželství), stejně tak jako německá právní úprava upravuje režim majetkového společenství (tzv. Gütergemeinschaft).
Z toho vyplývá, že český zákonný manželský majetkový režim je v Německu smluveným manželským majetkovým režimem a naopak. Snoubenci či manželé by proto měli mít přehled o tom, jak lze své manželské majetkové poměry v manželství upravit a zvolit si ten režim, který bude oběma vyhovovat nejlépe. Manželský majetkové režim lze totiž změnit i za trvání manželství.